3 ... Strom Zla
Kismalen se rozběhl, a viděl, že vyběhl z lesa. Byl na hřebenu Boru. 486 m.n.m., jak říkala cedule. Vyděl tam strom... byl to strom Zla. Zmítal se, a k němu byli přivázány jeho rodiče. Rozběhl se za nimi. Když byl blíž, málem omdlel, otec měl srostlé rty. Byla to jen kůže. Opoutával je silný provaz. Viděl, že je uškrcuje. Najednou uslyšel blesk, a začalo to: lilo jako z konve, blesky létaly, rodiče snažily řvát, ale nemohly; neměli pusu. Vtom uslyšel z nebe hromový hlas:
"Přišels k jednomu z mála vchodů do podzemí. Chceš se tam snad dostat? Je to strom zla, Kismalene, strom Zla," jak zná jeho jméno? A kdo, nebo co, to je? "Jestli chceš svoje rodiče vysvobodit..." najednou jakoby se strom vyrval z kořenů, křuplo to na jedné straně, a pak sípavý hlas ze stromu přerušil mluvit hlas, jež z nebe vycházel:
"Neprozrazuj moji slabinu, Bleskový muži! Víš že, pokud z nich vysaji všechno zlo, a zneškodním dobro, slíbil jsem ti je jako oběť?"
"Ano, vím. Já oběť nepotřebuji, a kdybych s ním něco měl dělat, předal bych ho slunci. Slunce by z nich vypálilo vše, a zlatý prach z nich by tě zabil, Zlostrome!"
"Tak mu tu slabinu neříkej, nebo ho chytím taky..." vyhrožoval strom.
"Jeho nechytíš. Je pod mojí ochranou, a teď vydej jeho rodiče, nebo do tebe bleskem uhodím!"
"Nevydám, protože z nich čerpám zlo."
"Vydej, uhodím do tebe bleskem."
"Tvého blesku se nebojím. Jen co bych je pustil, zabil bys je bleskem všechny tři, já tě znám."
"Nepotřebuji oběť, a teď tě zabiji!"
"Uvidíme..." zasmál se Zlostrom. Z mračen se vyšvyhl nejklikatějši blesk, jaký kdy byl z těch nejklikavějších blesků na celém Nejklikavějším Bleskově. Padla mlha, a Kismalen omdlel.
Když se probudil, ležel. Zvedl se. Byl v malé světničce, a ležel na kamnech. Bylo tu teplo. Kamna hřály, a jakási babička se k njěmu blížila s hrnkem.
"Jsi Kismalen, viď? Zdálo se mi o tobě. Měla jsem ti jít na pomoc. Kdybych nepřišla, Zlostrom by tě zabil. Císař Blesku a Hromu mě přivolal, je na naší straně. Musím ti toho plno vyprávět, něž na to všechno budeš sám. Pan Duchter se cítí velmi špatně, a je na tom velmi špatně. Blesk mu zasadil ránu, aby nešpehoval váš rozhovor. Je to ale jeden z mála, který zná tajemství nadpřirozených divů, a síly podzemí. Po pravdě řečeno se Duchter bál jít do lesa. Sám sebe přesvědčoval, aby před tebou nevypadal blbě. Skončilo to s ním špatně. Teď ale k tobě: jak se čítíš?"
"Docela dobře, a kde je Duchter?"
"V rakvi... a Ferdinand ho odnáší na hřbitov. To je můj pomocník. Cítíš se na to vyprávění hned? Máme málo času. Od té doby, co Zlostrom drží tvé rodiče v zajetí, je tma. Zlem, které z tvých rodičů načerpal, docílil smrti Slunce. Další mrtví. A ještě jeden mrtví. Pokud už jsi trošku pochopil o co jde, mohl bys to uhodnout? Víš?"
"No... nevím."
"Tvoje se..."
"Simeta? Jak to?"
"Byla to oběť, kterou Zlostrom ve svém okolí vypátral. Měla v sobě hodně zla. A kvůli ní, tedy kvůli tomu, že Zlostrom získal po dvěstě letech svou obě't, zabil slunce. Svou překážku. Když šel nějaký turista kolem toho stromu, Zlostromu, strom ho chňapl, a vysával zlo. Jenže slunce to zpozorovalo, a jediným paprskem vysvobodilo zajatce, kterého si Zlostrom ukořistil. A protože oběť mohl získat jen bez slunce, měl šanci v noci. Císař měsíce o své hlídce spí, a kdyby byl vzhůru, kdo ví? Možná by Zlostromu bránil, možná ne. Jsi tedy připraven na vyprávění?"
"Ano, jsem. Velmi mě to zajímá. Ale zatím to moc nechápu. Vy jste tedy taky bytost s nadpřirozenýma schopnostma?"
"Ano, jsem Bába Kořenářka. Někdo mi říka BKPB. Jako Bába Kořenářka, Přezdívaná Bylinářka. No, to nevadí. Začněme ten příběh dlouhý. A buď tak laskav, a neskákej mi do toho ano?"
"Ano."Kořenářka tedy se usadila pohodlně na židli, a začala vypravovat.
Náhledy fotografií ze složky Foto z příběhu
