Kismalen

Kismalen byl zvláštní kluk; byl rád sám, byl to tajnůstkář, a jeho rodina byla nejpodivnější na celém Nejpodívnějkářově. Táta byl Alchymista, a dlouho do noci hluboko pod domem ve své dílně pracoval. Nikoho tam nepouštěl.Máma byla v rodině známá jako Čarodějka, mezi sousedy jako Podivínka, Schovávařka, a Nevycházečka-z-domu. Ještě měl sestru Simetu. Ta byla ta nejnašprtavější holka ze všech nejnašprtavjejších holek jaká kdy existovala v Nejnašprtákově. Když se Kismalen ráno vzbudil, byla ještě tma. Podíval se na hodiny, za pět minut pět. Když vstal, šel na záchod. Když vyšel znovu na chodbu, slyšel ze Simetina pokoje hudbu. Přiblížil se ke dveřím, a chvilku naslouchal. Pak se podíval klíčovou dírkou, a hned vyděl, že se jeho sestra ještě nenašprtala jakousi očividně obtížnou látku. Byla ještě oblečená v mikině, a pravděpodobně ji byla zima, když se celou noc učila. Kismalen se zlomyslně pousmál, a šel si znovu lehnout. Neusnul hned, ale přemýšlel, jak se někdo může tak dlouho učit. Jeho rekord bylo sotva dvacet minut, a někdo celou noc? To bylo dost divné. Pak zaslechl, jak se o chodbě plíží otec s nějakým alchymistickým výrobkem, chtě ho propašovat do ložnice rodičů. Zaslechl výkřik, pravděpodobně maminčin, která se přicházejícího vetřelce lekla. Tak brzo ráno už byl vzhůru celý dům. Soused zabušil pěstí na stěnu Kismalenova pokoje, a zařval něco v tom smyslu, aby se rodina ztišila, ale na to už nebylo ani pomyšlení. Sourozenci, kteří se nenáviděly, vyrazily ze svých pokojů na chodbu. Kismalen v pyžamu, a rozespalý, Simeta v už v zimní bundě, a naštvaná. Kismalen sice věděl proč, ale nemohl to pochopit: teď někoho začne obviňovat že jí zbudil, přitom je naštvaná proto, že je nevyspalá. Na někoho se to musí svalit, pomyslel si Kismalen. Táta nějak utišil maminčin řev, a Simeta tiše, ale naštvaně vykřikla:

"Proč jsi mě vzbudil?"

"Já nic, to tatínek," pousmál se zlomyslně.

"Jak to víš? Když seš vzhůru, tak si to byl ty..." to už Kismalen nevydržel a zařval nadávku a pak: "Byla si vzhůru celou noc, a něco si šprtáš! Já nejsem blbý, takže tě nikdo nevzbudil, takže tu na mě neřvi, jasný?! Dobrou noc!" A zabouchl dveře. Lehnul si na postel a měl pocit, že výjimečně ji také mohl seřvat. Už neusnul, ale ani nevstal

Když zazvonil budík, Kismalen vyšel ba chodbu, zakopl o neviditelný provaz, který na něj přichystala Simeta, a skulil se pod Simetiny nohy. Ta na něj pobaveným, a hlavně zlomyslným pohledem ze shora zahlížela, pak ho nakopla do ramene, a zabouchla za sebou dveře. Naštvaně se zvedl, a promýšlel pomstu... zatímco si vyřizoval ranní věci, promýšlel co sestře vyvede... před sedmou vyšel z domu na autobus. Simeta byla už dávno před ním, i když šla na ten samý. Když dorazil na zastávku, Simeta tam nebyla. Zachvilku dorazil autobus, a Kismalen za dvanáct korun jel z Doubic, přes Jetřichovice, Vysokou Lípu, přes Meznou do Hřenska. V Hřensku v sedm dvacet vystoupil, a šupajdil to na železniční nádraží. Přešel most, a na druhé strany Labe v půl a pět nasedal do osobního vlaku do Děčína (měl domluvené s řidičem, že mu tam zastaví, nejbližší zastávka je v Německu v Bad Schandau, a pak v Dolním Žlebu, na kraji Děčína). Když zastavily v Dolním Žlebu, zahlédl, jak Simeta nastupuje do vlaku- jak se sem dostala? Nechal to plavat, ale když v Dolním Žlabu- zastávce Simeta vystupovala, to bylo divné. No, to je jedno, a jeli dál. Když v zastávce Děčín- Čertova Voda se vyhrnula skoro půlka vlaku, jeli poloprázdní na konečnou:Děčín- východ přes Děčín- Prostřední Žlab. Po Prostředním Žlabu přejeli Labe, a v sedm čtyřicet osm vystoupily zbylí cestují v Děčín východ. Z nádraží si to šupajdil do školy, kam dorazil v sedm padesát čtyři. Simeta nebyla nikde. Chodila do sedmé třídy, a když se jedné její kamarádky zeptal kde je, vlepila mu facku, a řekla: "když seš její bratr, tak to máš vědět!"

Ze školy vycházel hned po vyučování, v jednu dvacet. Počkal si na pátém nástupišti na vlak (na nádraží Děčín východ), a vydal se domů. Přes Březiny u Děčína, Malou Veleň, Benešovem nad Ploučnicí, Dolními Habarticemi, Markvarticí, Veselím pod Rabštejnem, se dostal do České Kamenice. Z České Kamenice se dostal do Kamenického Šenova, kde koleje končily, a on přesedl na autobus, jež ho odvezl do Práchně, a tam už čekal tatínek, který ho z Práchně podle dohody doveze domů.

"Ahoj, musíme najít to auto... nevím kam sem ho dal..." přemýšlel Alchymista. Když auto našli, jeli tou největší oklikou domů.

Když se už konečně dostali domů, Kismalen se zajímal kde je Simeta. Prý je někde pryč, a že přijde večer. Tu ho něco napadlo: od ranní diskuze ze sestrou ho ještě bolelo rameno, pomstí se jí tak, že strčí zevnitř ze zámku klč, a ona se nedostane domů. Nemáme zvonek, mobil... snad má vybití kredit...